Tamra-džala (tamra jala)

Sanskrtský zápis: ताम्रजल

Tamra-džala je voda, která stála několik hodin v měděné nádobě. Pije se ráno nalačno. Moderně je doložené to, že měď dokáže v laboratoři snížit počet některých bakterií ve vodě, širší léčebné působení doložené není.

Co znamená pojem tamra-džala

Tamra je měď, džala voda, spojení tedy doslova znamená měděnou vodu. Jako ustálený název konkrétní léčebné metody v klasických textech nestojí. Bháva prakáša doporučuje na vodu měděnou nebo hliněnou nádobu, ale žádný časový režim ani pití nalačno nepředepisuje. To je až dnešní zvyk.

Vlastnosti vody se v pozdější literatuře posuzují podle materiálu nádoby a u mědi se objevuje i údaj, že zvyšuje pittu a vátu. Rozšířené tvrzení, že měděná voda vyrovnává všechny tři dóši, spolehlivě doložené není.

Měď v ájurvédě

Rasašástra, nauka o zpracování kovů a minerálů, popisuje u mědi čištění (šódhana) a spalování (márana) na popel zvaný tamra bhasma. Surové nebo špatně připravené mědi podávané jako lék tyto texty přisuzují osm chorobných účinků. Varování míří na měď jako léčivo, ne na vodu z nádoby, a obojí se nesmí zaměňovat.

Použití v praxi

Nádoba má být určená pro styk s potravinami, bez neznámých slitin a pájených spojů uvnitř, nelakovaná, nepoškozená a bez zelené patiny. Voda v ní stojí přes noc, ráno se pije nalačno, ideálně pokojové teploty, jako ranní zvyk, ne jako hlavní nápoj celého dne. Kyselé nápoje, třeba citronová voda, do mědi nepatří vůbec, kyselost výrazně zvyšuje její uvolňování. Vlažná voda a další pravidla ranního pití rozebírá článek o pití vody podle ájurvédy.

Do nádoby patří jen voda, která je už pitná. Měděná nádoba nenahrazuje převaření, filtr ani schválenou dezinfekci a k „ozdravení“ vody neznámého původu se použít nedá.

Co říká výzkum

Studie z roku 2009 nechala uměle znečištěnou vodu stát přes noc v měděné nádobě a bakterie jako E. coli, salmonelu a původce cholery z ní pak nešlo vykultivovat. Naměřené množství mědi ve vodě bylo pod 475 mikrogramů na litr. Práce z roku 2012 s širším souborem střevních bakterií naměřila po šestnácti hodinách 177 mikrogramů na litr. Obě čísla jsou hluboko pod hranicí 2 mg na litr, kterou pro pitnou vodu udává Světová zdravotnická organizace.

Šlo o pokusy v laboratoři, ne o sledování lidí. O účinku proti virům, parazitům, toxinům a chemickým látkám nevypovídají a jiné než antibakteriální působení měděné vody doložené není.

Bezpečnost a omezení

Referenční hodnoty pro měď se liší podle instituce. Americký úřad uvádí pro dospělého horní hranici 10 mg denně ze všech zdrojů, evropský úřad EFSA stanovil v roce 2023 přijatelný denní příjem 0,07 mg na kilogram váhy, tedy asi 4,9 mg u člověka o hmotnosti 70 kg. Voda z nádoby k tomu při naměřených koncentracích přispívá zlomkem miligramu.

Vysoké dávky mědi mohou akutně vyvolat nevolnost, zvracení, křeče a průjem, těžká otrava poškozuje játra a ledviny. U zdravého člověka tělo hospodaření s mědí reguluje samo. Pravidlo pít měděnou vodu v cyklech s pauzami je zvyklost dnešní praxe, ne ověřená ochrana před otravou.

Při Wilsonově chorobě a při známé poruše metabolismu mědi se měděná voda nepoužívá vůbec. Při jiném onemocnění jater a u dětí patří rozhodnutí lékaři.

Shrnutí

Tamra-džala je voda odstátá v měděné nádobě, kterou dnešní ájurvédská praxe pije ráno nalačno. Doložený je antibakteriální účinek mědi v laboratorních pokusech, ne široké léčebné působení. Do nádoby patří jen pitná voda a nikdy nic kyselého.