Mezi pevnou imunitou, klidným spánkem a životní jiskrou existuje podle ájurvédy jeden společný jmenovatel: ódžas. Tato jemná esence rozhoduje o tom, jak rychle se zotavujete, jak dobře snášíte stres i jak vám slouží tělo s přibývajícími lety. Moderní život ji rozkrádá nenápadně, ale denně. Co ódžas vlastně je, podle čeho poznat jeho úbytek a čím ho doplnit?
Co je ódžas a proč o něj jde
Klasické ájurvédské texty popisují ódžas jako finální a velmi jemný produkt celkové výživy organismu, jakýsi destilát všech sedmi tělesných tkání (dhátus). Není to konkrétní orgán ani hmatatelná tekutina, ale spíše životní esence, která drží tělo i mysl pohromadě. Čaraka samhitá mu přiznává ústřední roli při udržování imunity, vitality, paměti i celkového pocitu pohody.
V praxi si ho lze představit jako tichou rezervu, ze které tělo čerpá, kdykoli se ocitne v zátěži. Ztrácíte ji při horečce, prožívání zármutku, dlouhém běhu deadlinů i při bezesných nocích. Když se rezerva pravidelně doplňuje, člověk je odolný, vyrovnaný a energický. Když se vyčerpává rychleji, než se obnovuje, přijde únava, dráždivost a jeden infekt za druhým.
Klasická tradice často přirovnává vznik ódžasu k postupné rafinaci mléka. Z mléka vznikne smetana, ze smetany máslo a z másla pomalým přepouštěním ghí, nejjemnější a nejcennější výtažek celého procesu. Tak jako ghí představuje esenci mléka, je ódžas esencí všech tělesných tkání. Trvá týdny, než se vytvoří, ale stačí pár náročných dnů, aby se ho zbavila slušná porce.
Jak ódžas vzniká a kde v těle sídlí
Ódžas je posledním článkem dlouhého řetězce. Jídlo se v žaludku tráví díky agni, vstřebává se a postupně přechází z jednoho tělesného pletiva do dalšího. Nejprve do živné výživové šťávy rasy, dále do krve, svalů, tukové tkáně, kostí, kostní dřeně a nakonec do reprodukční tkáně šukra a artava. Z této poslední fáze se odděluje právě ódžas, jakási jemná esence celé kaskády. Když je trávení v pořádku a všechny dhátus plní svou roli, ódžasu vzniká dost. Když trávení vázne, esence ubývá.
Tradiční texty rozlišují dvě podoby. Pará ódžas sídlí podle Čaraky v srdci, je ho jen osm kapek a jeho ztráta znamená smrt. Apará ódžas o objemu zhruba půl anjali (jednotka odpovídající dvěma sepnutým dlaním, „půl anjali“ tedy přibližně jedné sepnuté dlani) koluje po celém těle a tvoří každodenní imunitní a energetickou rezervu. S touto podobou ódžasu pracujeme dennodenně, ji doplňujeme a právě ji lze stravou a životosprávou ovlivnit.
Známky dostatku a nedostatku ódžasu
Bohatý ódžas se neukáže na žádné laboratorní zkoušce, prozradí ho ale celkový stav těla i mysli. Klasické příznaky popisuje ájurvéda jako pleť s přirozeným leskem a jasné oči s bílou rohovkou, pevnou imunitu a rychlé zotavení po nemoci, stabilní a klidnou mysl s dobrou schopností soustředění, pevný spánek bez probouzení uprostřed noci a v neposlední řadě vytrvalost, sexuální vitalitu a chuť žít.
Známky ubývání bývají jemnější. Sklon k opakovaným virózám, vnitřní vyčerpanost po lehké aktivitě, suchá pleť bez záře a lesku, přecitlivělost na hluk a světlo, úzkostné myšlenky bez konkrétní příčiny, plíživý strach nebo podrážděnost. Kdo má v životě dlouhodobý stres a špatně spí, ten první příznaky pozná jako „nejsem ve své kůži“.
Sušruta samhitá popisuje tři stupně poškození ódžasu: jeho rozptýlení (ódžó-visramsa), znečištění (ódžó-vjápat) a vyčerpání (ódžó-kšaja). Třetí fáze odpovídá těžkému chronickému onemocnění, vyhoření nebo vážné rekonvalescenci. První dvě potkávají ovšem velkou část společnosti, aniž si toho všimne.
Co ódžas v moderním životě nenápadně rozkrádá
Klasické texty vyjmenovávají hned několik hlavních spotřebitelů ódžasu: hněv, žal, obavy, hlad, nadměrný sex, úraz, dlouhotrvající nemoc a stáří. K tomuto seznamu přidává moderní život několik vlastních položek a ne každá je hned na první pohled patrná.
Špatné trávení je první v řadě. Když agni nepracuje dobře, vzniká áma, lepkavá nestrávená hmota, která blokuje vstřebávání živin a nedovolí ódžasu se vůbec vytvořit. Mezi časté rušiče trávení patří nepravidelné jídlo, snídaně sestávající z kávy nalačno, jídlo ve spěchu a neslučitelné kombinace potravin.
Pak je tu nedostatek spánku. Ájurvéda považuje spánek za jeden ze tří pilířů zdraví, hned vedle stravy a sexuální zdrženlivosti. Spánkový dluh patří mezi nejtišší úniky ódžasu z těla. Kdo dlouhodobě spí pět nebo šest hodin, ten ódžas obnovuje pomalu, i kdyby se stravoval jako podle učebnice.
Nepřetržitý stres působí podobně. Zvýšená aktivita sympatiku a neustálé „dělej, dohánej, řeš“ rozhazuje dóšu váta. Přetížená mysl spotřebovává ódžas mnohem rychleji než klidná mysl.
Patří sem i přepracování fyzické a intelektuální, dlouhé hladovění (přerušovaný půst dotažený do extrému), ztráta blízkého člověka, přílišné vystavování se chladu nebo větru a u některých lidí také překotná fyzická aktivita bez dostatečné regenerace.
Strava, která ódžas posiluje
Ódžas má svou energetickou signaturu: je sladký, mírně chladný, mastný, hladký a stabilní. Logika ájurvédské stravy pro jeho posílení vychází přímo odsud.
Mezi potraviny, které klasická tradice řadí mezi ódžas-vardhana (ty, jež budují ódžas), patří kvalitní mléko, ghí, čerstvé máslo, mandle (ideálně namočené a oloupané), vlašské ořechy, datle, fíky, rozinky, med v menším množství a sladké ovoce typu mango nebo zralý hrozen. Z koření se uplatní šafrán, kardamom, malá špetka muškátového oříšku, skořice a sušený zázvor v drobných dávkách.
Klasický posilující nápoj se v Indii prostě nazývá ódžas mléko. Sklenka teplého mléka se pomalu vaří s pár zrnky šafránu, špetkou kardamomu a několika nakrájenými mandlemi a datlemi. Pije se ideálně před spaním.
Smyslem není přejíst se sladkým a tučným, ale dát tělu pravidelně suroviny v jejich přirozené, snadno stravitelné podobě. Ultrazpracované potraviny jdou přesně proti této logice. Ódžas neroste z proteinových tyčinek a sycených nápojů s „vitamíny“, ale z polévky uvařené z čerstvé zeleniny a obilovin nebo z teplého mléka před spaním.
Praktická poznámka: pokud někdo trpí zatížením ámou, sladké a mastné jídlo ódžas neposílí, naopak. Nejprve patří pozornost trávení a teprve s funkčním agni dává smysl ódžas budovat. Určitě se hodí konzultace u zkušeného ájurvédského terapeuta, kterého najdete v seznamu na stránce Poskytovatelé služeb.
Byliny a tradiční prostředky pro doplnění ódžasu
Některé byliny ájurvéda po staletí řadí do kategorie rasájana, tedy prostředků pro obnovu, vitalitu a dlouhověkost. Většina z nich má přímý vztah k ódžasu.
Ašvaganda (vitánie snodárná, Withania somnifera) je vlajkovou lodí celé skupiny. Tradičně se používá pro lidi, kteří jsou vyčerpaní stresem, nespí a ztratili životní jiskru. Šatavarí (chřest hroznovitý, Asparagus racemosus) je její ženský protějšek, vhodný hlavně pro období hormonálních zvratů, po porodu nebo v menopauze. Bála (mračňák srdčitý, Sida cordifolia) klasické texty doporučují pro tělesnou sílu, brahmí (Bacopa monnieri, v některých regionech Indie je tento název přiřazován také rostlině Centella asiatica) pro mysl a paměť, amalakí (indický angrešt, Phyllanthus emblica) pro celkovou regeneraci tkání a šiládžit (mumio, minerální pryskyřice z vysokohorských oblastí Himálaje, Altaje a Kavkazu) pro mužskou vitalitu a obnovu energie.
Tradičním přípravkem, který je u nás dobře dostupný, je čavanpráš. Vychází z klasické receptury, kde základem bývá amalakí a přidávají se desítky dalších bylin a koření. Lžička denně je tradiční cesta, jak ódžas dotovat bez složité přípravy.
Doplňková poznámka k bezpečnosti: některé byliny mohou ovlivňovat účinek léků. Ašvaganda interaguje s léky na štítnou žlázu a se sedativy, šatavarí má mírný estrogenní účinek a u žen po prodělané hormonálně závislé nádorové diagnóze patří do rukou specialisty. Pokud někdo užívá léky na předpis, vyplatí se postup nejprve probrat s lékařem nebo s ájurvédským terapeutem. Ájurvédské doplňky a postupy přitom nemají nahradit konvenční léčbu, ale doplnit ji.
Životní rytmus jako každodenní investice do ódžasu
Strava a byliny tvoří nákupní seznam. Skutečnou kuchyní zůstává každodenní rytmus.
Hlavní investicí je spánek. Moderní ájurvédští terapeuté zpravidla doporučují uléhat ještě před desátou hodinou večerní a vstávat před šestou ranní. Klasické texty samy o sobě tak konkrétní hodiny neudávají, vycházejí z přirozeného rytmu denního světla a tmy a z představy o tom, kdy převažuje která dóša. Klasický denní režim dináčarja staví právě na pravidelnosti a přirozeném rytmu, který tělo i mysl udržuje v klidu. Krátká olejová automasáž abhjanga ráno nebo večer ódžas chrání tím, že tlumí přebujelou vátu a vytváří ochrannou vrstvu pro nervový systém.
Z mentálních praktik podporuje ódžas všechno, co zklidňuje mysl. Pránájáma, tichá meditace, čas v přírodě, jednoduchá modlitba, hluboké přátelství. Tradice mluví o sattvických aktivitách, tedy takových, které navozují vnitřní jas a klid.
Stojí za to si ohlídat několik konkrétních pastí. Nemít fyzickou aktivitu nadoraz, ale do takzvaného „polovičního“ pocení (ardha šakti vjájáma), jak doporučuje Aštánga hridaja. Nepít alkohol pozdě večer, kdy podle klasických textů ódžas oslabuje. Nezůstávat v emocionálně toxických vztazích, které ódžas spotřebovávají rychleji než jakákoli infekce. Nepouštět se do extrémních diet a očistných kúr bez doprovodu zkušeného terapeuta.
Ódžas nelze získat zkratkou ani jednorázovou kúrou. Tradice mluví o cestě, která připomíná rolnickou trpělivost. Den po dni dobré jídlo, klidný spánek, smysluplná práce a vztahy, které dávají něco zpět. Z této tiché matematiky se v těle pomalu rodí jemná esence dávající sílu celý život pevně stát i ve chvílích, kdy se kolem všechno hroutí.
