Chladná rána, vítr a topení, které vysušuje vzduch. Tělo stále musí přepínat na jiný režim. Imunita podle ájurvédy přitom nestojí na bylinkách, ale na teple, pravidelnosti a dobrém trávení. Co má smysl zavést hned teď, u čeho je namístě opatrnost a kdy patří potíž k lékaři?
Proč tělo prověří zrovna přechod ročních období
Ájurvéda si všímá, že nejcitlivější nejsou vrcholy ročních dob, ale rozhraní mezi nimi. Přechod mezi dvěma obdobími přirovnává k procházení dveřmi. Člověk vychází z jednoho prostředí do druhého, takže má vyměnit oblečení i návyky, ne je vláčet s sebou.
Indické schéma šesti ročních dob řadí podzim k pittě, protože v Indii je po monzunu horko. Náš říjen je jiný, a tak ájurvédská praxe v mírném pásmu počítá chladné měsíce jako období, kdy se vychyluje váta. Tento článek stojí na druhém z těch pohledů. Váta na chlad a sucho reaguje předvídatelně: vysušené sliznice a kůže, studené ruce, zácpa, roztěkaná hlava a mělčí spánek.
Většina podzimních návodů přitom míchá dvě různé věci. Nachlazení, zahlenění a kašel řadí ájurvéda spíš ke kapha dóše, tedy k zimě a k předjaří. Rýmu ostatně nedělá počasí, ale viry. Suchý vytápěný vzduch jim jen usnadní práci tím, že vysuší sliznici. Péče o chladný a suchý podzim se proto točí kolem tepla, vláhy a pravidelnosti, ne kolem odhleňování. Ke stravě pro tohle období máme samostatný text o podzimním stravování, tady půjde o režim a byliny.
Co je imunita podle ájurvédy
Nejdřív začneme pojmem, na kterém je koncept postavený. Jmenuje se ódžas a ájurvéda ho popisuje jako nejjemnější esenci, která se sbírá z práce tělesných tkání podobně, jako včely snášejí med z květů. Kdo má ódžasu dost, ten podle tradice onemocní jen zřídka. Víc v článku o tom, kam se ódžas ztrácí.
Ódžas je obraz celkové vitality, ne měřitelný ukazatel získaný například z odběru krve, a s vrozenou imunitou v dnešním slova smyslu se nepřekrývá. Ochranu z očkování nepokrývá vůbec.
Co ódžas podle tradice ubírá, k tomu podzim svádí. Jmenuje dlouhodobou nemoc, úrazy, zármutek a cvičení nad možnosti konkrétního člověka. Po létě naskočí člověk do posilovny a k tomu si ukrajuje ze spánku. Ten poslední bod je zajímavý i mimo ájurvédu, souvislost mezi krátkým spánkem a náchylností k nachlazení sledovaly i moderní studie.
Druhý pojem je agni, trávicí oheň. Odolnost a trávení toho mají v ájurvédě mnoho společného, protože ódžas vzniká z dobře zpracovaného jídla. Když trávení vázne, hromadí se áma, tedy nestrávený zbytek, a tělo místo tvorby zásob řeší úklid. Lehčí večeře je proto v tomhle uvažování pro odolnost důležitější než další doplněk stravy.
Denní režim, který odolnost drží
Váta se zklidňuje tím, co je teplé, vlhké a pravidelné. Nejde o proměnu života, spíš o pár věcí, které vydrží celý podzim.
- Pravidelný čas jídla a spánku. Váta roste z nepravidelnosti rychleji než z čehokoli jiného. U spánku to má oporu i v datech, u jídla jde zatím o zkušenost tradice.
- Teplé jídlo a teplé nápoje. Ájurvéda studená jídla a ledové nápoje v chladném období nedoporučuje. Riziko nachlazení tím neovlivníte, teplý nápoj ale při škrábání v krku uleví. Podrobnosti řeší text o ájurvédském denním režimu.
- Olejová masáž. Sezamový olej vetřený do kůže před sprchou je nejrozšířenější tradiční odpovědí na sucho a chlad. Na suchou kůži funguje jako každé promaštění.
- Vlhkost vzduchu. Nosní sliznice v topné sezóně vysychá jako první. Ájurvéda na to má nasju, tedy podávání léčiv nosem, ze kterého je kapání oleje nebo přepuštěného másla jen jedna z variant. Píšeme o ní v článku o nosu jako bráně k mozku. Pro každodenní domácí použití je ale bezpečnější sáhnout po fyziologickém roztoku a po zvlhčovači, protože po kapání oleje do nosu jsou popsané případy zápalu plic z vdechnutého oleje, mimo jiné u dětí, kterým se olej podával vleže. Komukoli, kdo má zhoršené polykání nebo kašlací reflex, tedy dětem, ležícím a lidem po mozkové příhodě, se olej do nosu nedává.
- Spánek. Krácení dnů svádí k ponocování u obrazovky. Pro vátu je to nejhorší zvyk podzimu.
- Klidný dech. Pár minut pomalého dýchání nosem vátu zklidní podobně jako teplo. Postupy popisuje článek o dechových cvičeních.
Pohyb je nepochybně důležitý, ale přistupujte k němu s mírou. Chůze, plavání v teplé vodě a klidnější jóga vátě svědčí. Nejde o omezování sportování, spíš o to nezvyšovat zátěž zrovna teď. U velmi objemného tréninku je vyšší náchylnost k infekcím popsaná i u sportovců.
Byliny, po kterých ájurvéda na podzim sahá
Řeč je o rasájanách, tedy posilujících a regeneračních přípravcích. Vybírají se podle rozkolísané dóši a na podzim vede seznam ašvagandha.
Dvě věci platí pro všechny. Dávka prášku z rostliny a dávka koncentrovaného extraktu v kapsli nejsou totéž, řiďte se údajem na obalu. A žádná z nich nemá doloženo, že by chránila před nachlazením nebo chřipkou.
Ašvagandha (Withania somnifera, česky vitánie snodárná) je zahřívající kořen, který podle tradice zklidňuje vátu i kaphu a dodává sílu. Ájurvédský lékopis Indie uvádí dávku tři až šest gramů kořenového prášku denně. Dlouhodobé užívání doložené není, klinické studie ji sledovaly nejdéle zhruba půl roku. Vynechte ji v těhotenství a při kojení, před plánovanou operací a při jaterním onemocnění, protože jsou popsané případy jaterního poškození. Opatrnosti je třeba u autoimunitních chorob, u potíží se štítnou žlázou a při užívání léků na spaní, na tlak, na cukrovku, na epilepsii, na štítnou žlázu nebo léků tlumících imunitu. Víc o ní najdete v článku o ašvagandě proti únavě a stresu.
Guduči (guduchi) (Tinospora cordifolia, česky tinospora čínská) je popínavá rostlina, ze které se používá stonek. Tradice ji řadí mezi přípravky vyrovnávající všechny tři dóši a sahá po ní při horečnatých stavech. Kdo má nebo měl potíže s játry nebo autoimunitní onemocnění, by tuto bylinu užívat neměl.
Tulsí, bazalka posvátná (Ocimum tenuiflorum, dřív uváděná jako Ocimum sanctum), je z téhle trojice nejjemnější volba a v Indii se pije jako běžný čaj. Recept na čaj z tulsí je v naší kuchařce. Klinické studie s koncentrovanými výtažky z ní trvaly nanejvýš pár měsíců, o dlouhodobém užívání se toho tedy moc neví. Ženy, které jsou těhotné nebo se o dítě snaží, by ji měly vynechat.
Zázvor mezi rasájany nepatří, v ájurvédě ale podporuje trávení. Množství, které skončí v čaji nebo v jídle, je něco jiného než koncentrovaný doplněk. U doplňků platí opatrnost při poruchách srážlivosti krve, při užívání léků na ředění krve, před operací a u žlučových kamenů.
Zmínku si zaslouží i čavanpraš (anglický přepis chyawanprash), sladká bylinná pasta s ámalakí. Část ájurvédských směrů ji řadí spíš k zimě, klasické texty ji žádnému období nevyhrazují.
Když už to začíná
První kýchnutí je chvíle, kdy domácí péče dává smysl. Ájurvéda sází na teplo, tekutiny a klid.
Při škrábání v krku pomáhá kloktání vlažné slané vody, čtvrt lžičky soli na sklenici. Osvědčený je i horký zázvorový čaj se špetkou skořice. Osvědčí se i zázvorovo-limetkový čaj s medem, do kterého se med přidává, až nápoj zchladne. Do horkého ho ájurvéda nedoporučuje. Dětem do jednoho roku med nepatří vůbec, kvůli riziku kojeneckého botulismu.
Druhá rada zní pro leckoho překvapivě. Když se tělo brání, obvykle klesne chuť k jídlu, a ájurvéda tomu jde naproti. Lehká strava nebo krátká pauza od jídla podle ní posiluje agni a pomáhá tělu s úklidem. Vynechaná snídaně pak není hřích, ale reakce na to, co tělo signalizuje. Neplatí to pro děti, těhotné, diabetiky, křehké seniory, lidi s poruchou příjmu potravy a pro každého, kdo drží léčebný režim s pevným rozvrhem jídel. A tekutiny se nevynechávají nikdy.
Pomáhá i vlhký vzduch. Nejjednodušší je zvlhčovač se studenou mlhou nebo fyziologický roztok do nosu. Inhalace nad hrncem s horkou vodou je sice zvyk z každé druhé rodiny, jenže patří k častým příčinám opařenin u dětí, takže se dnes nedoporučuje. Eukalyptový olej se u dětí do tří let nepoužívá a u dítěte, které někdy mělo křeče, je vyloučený úplně. Astmatici by ho měli probrat s lékařem, protože sliznici dýchacích cest může dráždit.
Zbytek je krátký. Teplo, klid, dost tekutin a spánek navíc. Při horečce a dušnosti se necvičí, u obyčejné rýmy záleží na tom, jak se člověk cítí.
Kdy to není práce pro byliny
Domácí péče má u infekcí jasné hranice. Objednejte se k lékaři, když horečka u dospělého trvá víc než čtyři dny nebo se vrátí poté, co už jednou klesla. Dál při silné bolesti hlavy nebo ucha, bolesti soustředěné do jednoho místa dutin, kašli trvajícím přes tři týdny a při jakémkoli zhoršení po několika dnech zlepšení.
U dětí jsou hranice přísnější. Teplota od 38 stupňů u kojence do tří měsíců patří k lékaři neodkladně, u dítěte do půl roku se nečeká přes den a u větších dětí déle než dva dny. Rozhoduje ale i celkový stav, dýchání a to, kolik dítě pije. Stejně nízký práh platí pro seniory, těhotné a pro lidi s chronickým onemocněním plic, srdce nebo ledvin a s oslabenou imunitou po léčbě. U nich byliny nenahradí vyšetření.
Podzimní režim tedy není pojistka proti nemoci, žádná neexistuje. Je to údržba, kterou tělo v tomhle období ocení. Teplo místo chladu, pravidelnost místo improvizace a byliny vědomě, v rozumné dávce a na omezenou dobu. Když k tomu přidáte hodinu spánku navíc, uděláte pro odolnost víc než nákupem dalších několika doplňků.
